Od učitelů dostávám na svých kurzech „ Systémová práce s nadaným žákem“ otázku, co si myslím o IQ testování.  Je to jediná cesta k odhalování nadání? Pro koho a kdy je IQ testování vhodné? Pokusila jsem se tedy o vlastní úvahu na dané téma s akcentem na psychologické pojetí.  

Úvodem je asi vhodné odpovědět na otázku, co je to IQ testování? Jedná se o aktivitu uchazeče, který projde standardizovaným testem, jehož výsledkem je zjištění inteligenčního kvocientu jedince (dále jen IQ).  Nejznámější společností pro IQ testování je společnost Mensa, která provádí základní testování fluidního intelektu na základě několika různých testů. Dle vyjádření organizace Mensa (Mensa, 2019) se jedná o Test, který není závislý na nabytých vědomostech, kulturním, jazykovém a společenském zázemí. Jedná se o vyhledávání logických vazeb mezi grafickými symboly. Testování se provádí pod dohledem, aby byly zaručeny shodné podmínky pro všechny účastníky. Test nelze absolvovat korespondenčně, forma testu je vždy písemná. 

IQ testy, tedy dle vyjádření Mensy, měří „fluidní inteligenci“, tzn. inteligenci, která je vrozená a její vývoj je ukončen ve dvaceti letech. Jedná se rychlou metodu, kterou je možné hodnotit inteligenci zejména v oblasti logicko-matematické a prostorové inteligence. Z psychologického hlediska jsou při IQ testu využívány kognitivní procesy, zejména vnímání, pozornost, paměť, myšlení, řešení problémů.

Z hlediska vnímání využíváme při IQ testu funkce vnímání tvaru a velikosti předmětů, prostoru a vzdálenosti předmětů, hloubky. Při vnímání rozeznáváme předmět neboli objekt vnímání. Pozornost je pravděpodobně hodně důležitým kritériem úspěchu v IQ testování, neboť vysoká intenzita, stupeň pozornosti nás přibližuje k úspěšnému výsledku v testování. IQ test rozhodně klade vysoké požadavky na schopnost vysoké selektivní pozornosti testované osoby. Testovaná osoba využívá také výrazně paměť. Z pohledu způsobu zapamatování si věcí se jedná o logickou paměť, kde je nutné si zapamatovat souvislosti. Pokud na paměť budeme pohlížet z pohledu obsahu, tak se jedná o paměť zrakovou, kterou testovaná osoba využívá.

Nejvyšší kognitivní funkcí, která je v testování využita, je myšlení a řešení úkolů. Myšlení se opírá o předchozí zkušenosti a znalosti. Z pohledu myšlenkových operací jsou využívány početní operace, a také některé logické a prostorové operace.

Takže se může zdát, že se jedná o výbornou metodu, jak zjišťovat inteligenci, která je rychlá, levná, jednoznačná. K vyhodnocení IQ testu nepotřebujeme psychologa. Na druhou stranu nic není černobílé a IQ testování, tak jak jej známe, má dle mého názoru více nevýhod než výhod. V další kapitole se pokusím zamyslet se z opačné strany.

Nevýhody IQ testování        

V rámci IQ testování spatřuji řadu nevýhod, např. z pohledu vnímání a hledání řešení využívá testující osoba pouze jeden smyslový kanál a tím je zrak. Znamená to tedy, že pokud nám funguje dobře zrakový systém jsme inteligentnější než osoba, která tento kanál neumí dobře používat třeba díky dysgrafii nebo oční vadě? A co ostatní smyslové kanály? Zdálo by se, že při hodnocení naší inteligence nejsou nikterak důležité. Jak jsem již uvedla v IQ testování využíváme myšlení. IQ testy jsou ovšem zaměřeny na hledání pouze jednoho správného řešení. Jenže úspěšní lidé jsou právě ti, kteří umí nalézat kreativní řešení, nová řešení, nebo řešení, které vytvářejí nová paradigmata. Tedy lidé, kteří popírají současné nezpochybnitelné pravdy jsou dle mého názoru ti, kteří mají velmi vysokou hodnotu inteligence. Domnívám se, že Albert Einstein by měl problém vyřešit IQ test, neboť by za úkolem neviděl pouze jedno řešení. Z historie ale víme, že Albert Einstein byl považován za opožděné dítě, začal mluvit až ve 4 letech a číst až v 7 letech. Jaké by měl Albert Einstein výsledky, se již nedozvíme.

A co další inteligence?  Například inteligence hudební, tělesně pohybová, jazyková nejsou buď v žádném ohledu nebo dostatečně zastoupeny ve zjišťování inteligenčního kvocientu člověka. A co teprve schopnosti jako silná vůle, samostatnost, cílevědomost, rozhodnost, práce v týmu apod.? Jedná se o takzvané personální inteligence. Přesto, že na velkých fórech se řečnící odborníci shodují, že tato témata jsou pro úspěch člověka v životě nejdůležitější, IQ testování to nikterak nezohledňuje. Dokážeme si ovšem představit Einsteina, Jobse, ale bohužel také Hitlera bez jistých forem nadprůměrné personální inteligence?

V neposlední řadě musím zmínit, že historie se neptá, jak se daný člověk cítil ten den, kdy se podrobil IQ testu, zda bylo po emocionální stránce všechno v pořádku či nikoliv.  Nízká míra zohlednění konkrétní životní situace a psychického stavu prožívání může např. uchazeči o zaměstnání způsobit jeho nepřijetí, pokud je vysoká hodnota IQ jedinou nebo hlavní podmínka přijetí, například do zaměstnání nebo do výběrové školy.

Na různých místech potřebujeme různé druhy inteligence. Například Eskymák potřebuje řešit jiné věci než Čech z Ostravy. V různých situacích potřebujeme různé inteligence. Jiný problém řešíte v práci, jiný doma. Jenom připomínám, že z definice inteligence víme, že se jedná o „schopnost účelně řešit nové problémy“.

O čem tedy vypovídá výše IQ?

Kdo má tedy vysoké IQ? Testy IQ měří jen malou část inteligence a nejsou téměř žádným indikátorem úspěšnosti člověka v životě a jeho vnitřní spokojenosti. Společenství Mensa není společenstvím lidí s vysokou inteligencí, ale lidí s vysokou inteligencí v oblasti určitého výseku inteligence, pravděpodobně matematicko-logické a prostorové, s nižší mírou zjišťování míry kreativity a divergentního uvažování jedince v daných oblastech.

Výše uvedené vyjádření má ovšem ještě další etický rozměr. Například se nejedná o výčet všech lidí s vysokou mírou IQ, ale těch, kteří test podstoupili a dělali jej čestně, ale také těch, kteří trénovali testy z internetu nebo jinak ovlivnili své výsledky. Mimochodem také proto Mensa ČR začala vytvářet nové vlastní testy, neboť testy se volně, rychlostí wifi připojení, začaly šířit na internetu.  

Co je potřeba zohlednit při posuzování míry inteligence?

Nesmíme zapomenout na lidi, kteří IQ mají na velmi vysoké úrovni, ale také mají určité omezující faktory v rámci kognitivních funkcí, které jim nedovolují test absolvovat či být v tomto testu úspěšný.

Na základě svého profesního zaměření si kladu otázku, zda tedy hodnota naší inteligence, tedy to jedno číslo, je-li vysoké, znamená to, že budu schopna:

• Vybudovat úspěšnou firmu?
• Najít si dobrého manžela?
• Přimět děti, aby nepili sladké pití?
• Vyřešit sucho v našem regionu?
• Zatančit flamenco?

Testovat či netestovat IQ?

Existuje tedy řešení? Testovat či netestovat IQ testem? Než odpovím na tuto otázku, dovolím si ještě drobné zamyšlení. Pokud se již odhodláme k testování, je nutné si vyjasnit cíl testování, jinak řečeno, co bych ráda testem zjistila a zda mi to test IQ může nabídnout.

Já osobně, když přijímám nové zaměstnance, využívám jiných metod, například v podobě konkrétního řešitelského úkolu, které mi možná lépe ukážou, jak je na tom uchazeč v konkrétní oblasti a jaké využívá řešitelské strategie a kreativitu. A když se stane, že uchazeč není schopen podat dobrý výkon, ještě to neznamená, že ho nepřijmu. U nás vždy dostává šanci svůj neúspěch vysvětlit a druhý pokus na opravu řešení. 

Dle mého názoru IQ test mi nenabízí relevantní odpověď, dokonce ani u matematicko-logické inteligence, neboť nesleduje žádné řešitelské strategie testující osoby, ale pouze schopnost dojít za využití kognitivních funkcí k jednomu řešení. Za sebe doporučuji přestat ztotožňovat inteligenci s jedním číslem. A pokud testovat IQ, tak k tomu využít psychologa, který využije testů, které se zaměřují na širší pojetí inteligence např.  test Kaufmanna, Reynoldse, Woodcock-Johnsona, Stanford-Binetův, Wechslerův test aj.

A co říci závěrem? Rozhodně nejsem na tuto oblast odborník, ale má životní zkušenost mě směruje k více otevřeným cestám. Není nutné se vždy snažit o kvantifikaci výsledků, mojí osobní filozofii je „otevírat lidem cestu k uvědomění si jejich vlastních darů“.

Pozn: Mé zamyšlení shrnuje mé současné poznatky z oblasti psychologie, které jsem prozatím nepodrobila žádné hlubší vědecké rešerši.